Mnoho lidí se stále ještě mylně domnívá, že při oplodnění záleží pouze a jedině na rychlosti spermií. Ta nejrychlejší vyhrává, spojí se s vajíčkem a vzniká embryo. Zní to jednoduše, jenže ve skutečnosti je to úplně jinak. Vajíčko si samo vybírá, kterou ze spermií „pustí dál“. Pokud se vajíčku spermie „nelíbí“, k sobě ji jednoduše nepustí.
Profesor Scott Gilbert, který se dlouhodobě zabývá výzkumem evoluční vývojové biologie, tvrdí, že vajíčko se v procesu oplodnění angažuje mnohem více, než se doposud předpokládalo. Vajíčko se spermiemi, obrazně řečeno, komunikuje a vybírá si tu nejvhodnější. Nejde tak o žádné dobytí, jak jsme si celý proces ještě donedávna představovali. Naopak, jde spíše o velmi pečlivý výběr řízený vajíčkem.
Populární představa: Závody spermií
Většina lidí si celý proces oplodnění představuje jako jakýsi závod spermií. Celé miliony spermií spěchají k cílové rovince, kde na ně čeká vajíčko. Ta nejrychlejší z nich slaví úspěch, zbytek umírá.
Zapomeňte na to – všechno vypadá úplně jinak, než jak nás to ve škole naučili.
O žádný závod nejde. Vítěz je předem určen – ať už spermie dorazí v jakémkoli pořadí, vajíčko si zvolí tu, která je k oplodnění nejvhodnější. Tu pak nechá proniknout dovnitř.
Z výzkumu vyplývá, že vajíčko není jen pasivní účastník procesu, jak vědci dosud předpokládali, ale právě naopak, hraje v reprodukčním procesu klíčovou roli, přímo ho řídí.
Vajíčko samo rozhoduje, které spermie odmítne a kterou spermii schválí. Toto zjištění mnohé komplikuje. Vše je očividně mnohem složitější než jsme si mysleli. Pohlavní výběr (sexuální selekce) zjevně probíhá už na buněčné úrovni.
Pohlavní výběr je jednou z nejdůležitějších stránek evoluce. Na základě různých znaků (například ocasní pera u páva) si organismy vybírají nejatraktivnějšího partnera, který potomkům předá nejlepší geny. Dosud se ale mělo za to, že sexuální selekce probíhá pouze na úrovni vyspělých organismů a nanejvýš u rostlin. Rozhodně ne však u buněk.
Experiment ukázal, že předávání genů není náhodné
Podle Mendelových zákonů genetiky (dodnes uznávaných), nese každý rodič dvě kopie svých genů. Při oplodnění dojde k jejich náhodnému rozdělení a potomek obdrží vždy jen jednu z těchto dvou sad.
Nedávno provedené experimenty ale Mendelovy zákony vyvrátily a ukázaly, že proces oplodnění neřídí náhoda.
V prvním experimentu byl myším samičkám do jedné sady genů vložen mutagen, který zvyšoval riziko vzniku rakoviny. Samečci měli v tomto experimentu všechny geny v pořádku. Výsledek odpovídal Mendelovým zákonům a zdálo se, že předání mutagenu je skutečně náhodné.
V druhém experimentu byl mutagen vložen do jedné sady samčích genů. Samičky měly tentokrát geny čisté. A tady byly výsledky překvapivé! Ukázalo se, že nemocných potomků bylo pouze 27 %. Předpokládalo se přitom, že jich bude 75 %.
Z experimentu vyplynulo, že vajíčko vadné spermie většinou „odmítá“ a vadný gen se tak na potomstvo předal méněkrát, než se očekávalo.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku a na celém webu Vitalitis.cz psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
