Proč lidé ve Španělsku používají mořskou vodu?

Tímto rozhovorem bychom vám rádi představili zakladatele projektu Bohémar, Veroniku a Ivana, kteří žijí velkou část roku ve Španělsku, pravidelně se ale vracejí zpět do České republiky. Rozhodli se sem přivézt produkt, který Španělé konzumují naprosto běžně, zatímco u nás příliš známý není – izotinozovanou mikrofiltrovanou mořskou vodu zředěnou v poměru odpovídajícím slanosti vnitřního prostředí organismu. Pojďme teď o jejich projektu Bohémar zjistit více.

Co vás na životě ve Španělsku přitahuje?

Veronika: Zaujalo nás hlavně chování lidí. Všichni jsou veselí, spokojení, radují se ze života, umí se bavit. Jasně, taky mají své problémy, ale vždycky se snaží na všem hledat pozitiva. A pak samozřejmě jejich životní styl. Nepřejídají se, jedí zdravé a čerstvé potraviny, dbají o sebe. Asi to souvisí s tím jejich pohledem na svět a život.

Právě s životním stylem souvisí i má další otázka. Pamatujete si moment, kdy jste se poprvé setkali s mikrofiltrovanou mořskou vodou viz mar agua? Byl to pro vás šok?

Ivan: Byl. My jsme mořskou vodu znali hlavně jako ten sprej z lékáren, který se používá při rýmě. Taky víme, že moře obecně má dobrý vliv na nejrůznější ekzémy, alergie a další problémy. Ale nic moc dalšího jsme toho o mořské vodě nevěděli. Proto pro nás byl šok, když jsme se šli poprvé podívat do obchodu. Ve Španělsku je totiž mnohem širší nabídka produktů zdravého životního stylu. Protože rádi připravujeme čerstvé a zdravé jídlo, zaujalo nás, že mořskou vodu používají k vaření světové kuchařské špičky jako Ferrán Adriá nebo Ángel León. Když jsme potom přišli domů, začali jsme o mořské vodě hledat na internetu. Objevili jsme nadaci AquaMaris, studie Reného Quintona a rozšířili jsme si znalosti o benefitech mořské vody, neboli Thalassoterapii.

Veronika: Mě nadchlo, že jsem účinky mořské vody začala pociťovat týden potom, co jsem ji začala pravidelně používat. Zbavila jsem se nepříjemných stavů, které mě trápily – například svalových křečí, otékání obličeje nebo únavy. I pokrmy měly najednou úplně jinou chuť, přišly mi přirozenější a mnohem bohatší.

Takže se dá říci, že užívání mořské vody je teď ve Španělsku takový módní výstřelek?

Ivan: Není to módní výstřelek, protože užívání mořské vody má velmi dlouhou tradici. Již v antice o jejím terapeutickém využití mluvili Hippokrates, Celsus, Galén nebo Avicenna. Staré mořské národy v okolí Středozemního moře používaly mořskou vodu na vaření. Později napsal o thalassoterapii knihu lékař Richard Russell z Oxfordu. V roce 1750 vydal latinské pojednání De Tabe Glandulari, ve kterém doporučuje používání mořské vody pro léčbu zvětšených lymfatických žláz. W. Owen ji v roce 1752 přeložil do anglického jazyka a vydal pod názvem Práce na využívání mořské vody v postižení žláz. V roce 1769 dosáhla publikace šestého vydání. Byla to první kniha, která naznačovala přímou souvislost mezi pitím a koupání v mořské vodě a zlepšení v oblasti zdraví.

Stěžejním dílem jsou ale studie Reného Quintona, který demonstroval podobnost složení krevní plazmy a mořské vody. V roce 1904 publikoval dílo „Mořská voda – organické prostředí“ s popisem všech svých pokusů. Otevřel několik klinik, kde byla poskytována léčba pro děti i dospělé všech věkových kategorií, kteří trpěli nějakou formou onemocnění nebo poruchy. Jeho objev ředěné mořské vody zachránil mnoho tisíce životů trpících nemocemi jako je cholera, tyfus, nebo tuberkulóza. V souvislosti se vznikem antibiotik se od této léčby začalo postupně ustupovat.

Asi před třiceti lety se ale zájem o složení a využití mořské vody obnovil, vznikají nové studie, organizace a projekty např. Ocean Research Institute university v Tokiu, španělská nadace AquaMaris, Miami Sea Water nebo kolumbijský projekt ProdiMar. William Fenical z kalifornské univerzity La Jolla se potom zabývá antibiotickými účinky mořské vody. Výzkum doktorky Marie Theresy Ilari Valenti ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví v Nikaragui přesvědčil tamější vládu, aby přijala zákon o využití mořské vody jako oficiální léčebné metody. Doktorka Valenti podle svých slov spojení mořské vody a alternativních medicínských postupů úspěšné využívá pro léčbu řady chorob, m.j. hypertenze, diabetu, jaterní cirhózy, revmatismu, artrózy, alergické rinitidy, lupénky, srdečních choroba mnoha dalších neduhů. Mořská voda se dnes běžně prodává třeba ve Francii, Kanadě, Itálii, Kolumbii nebo Nizozemí.

Mnoho Čechů dodnes považuje pití mořské vody za něco nepředstavitelného. Vždyť se již v prvních hodinách přírodovědy na základní škole učíme, že pití slané vody způsobuje dehydrataci. V čem se tedy skrývá tajemství mořské vody?

Veronika: Mořská voda je 4× slanější než lidský organismus. Čistou (hypertonickou) ji tak můžeme používat jen v malém množství, které nám nemůže způsobit dehydrataci, nebo ji naředit (izotonizovat) sladkou vodou v poměru 3:1 (75 % sladké vody : 25 % mořské vody) a docílit tak stejné slanosti, jaká je v našem organismu. Může se tedy pít v přesných dávkách a slouží jako minerální doplněk podporující regeneraci buněk. Rozhodně se ale nejedná o náhradu sladké vody a nepije se stejným způsobem. I to, co je pro naše tělo prospěšné, v příliš velkých dávkách škodí.

Takže můžeme pití mořské vody přirovnat třeba k pití léčebných minerálních vod, které užíváme například při nachlazení?

Ivan: Ne tak úplně. Obsah látek v mořské vodě a jejich vzájemný poměr je odlišný. Minerální vody sice obsahují několik minerálů získaných filtrací z hornin, ale ne v organické podobě. Mořská voda obsahuje většinu prvků periodické tabulky (všech 78 minerálů a stopových prvků ), vitamíny, karotenoidy, mastné kyseliny, polypeptidy, organické kyseliny, enzymy, polysacharidy, polyfenoly, chlorofyl, přírodní antibiotika a antimykotika. Jak prokázal René Quinton, všechny prvky jsou v mořské vodě obsaženy ve velmi podobných stejných vzájemných poměrech, jaké jsou v krevní plazmě. Důležité je si uvědomit, že je velký rozdíl mezi organickými a anorganickými podobami materiálu. Kupříkladu při nedostatku železa vám nepomůže pozřít jemně mletý železitý prach, jelikož jej tělo nevstřebá až na buněčnou úroveň a prvek se navíc může v těle usazovat. Naopak pokud sníte řepu, železo v ní obsažené je organické, protože rostlina ho z pudy díky fotosyntéze přetvořila do pro nas lehce vstřebatelné podoby. V mořské vodě tuto funkci zabezpečují procesem fotosyntézy fytoplankton a zooplankton. Kompletní zastoupení stopových prvků je nezbytné pro vzájemné pozitivní ovlivňování vstřebaných materiálů, zajištění jejich správné funkčnosti pro buňky a vnitřní prostředí organismu. Přibližně 70 % lidského těla je tvořeno vodou. Zředěním soli v mořské vodě na poměr našeho vnitřního prostředí získáme roztok, který se velmi podobá krevní plazmě. Tento všestranně vyvážený a vyrovnaný přírodní koktejl už ve velmi malých dávkách 50-250ml denně pomáhá také díky své vysoké zásaditosti (8,4pH) proti překyselení organismu. Dále dodává organismu komplexni řadu minerálů a látek nezbytných pro správnou funkci a regeneraci buněk.

Které benefity tedy do našeho života mikrofiltrovaná mořská voda přináší?

Veronika: Pijeme ji právě proto, že obsahuje všechno, co naše tělo potřebuje. Pomáhá posilovat imunitu, dodává energii, odbourává stres a urychluje regeneraci buněk. Slouží nám taky jako perfektní zdravá náhrada za rafinovanou sůl v kuchyni. Obrovsky zlepšuje chuť každé složky pokrmu.

Ivan: Důvěřujeme přírodě, jejím poměrům a vzájemným funkcím. Člověk vzhledem k industrializaci a patentním právům začal důležité látky z přírody izolovat a znovu slučovat v ochuzených nebo rozdílných poměrech. Jako příklad slouží obecně známá rafinovaná sůl. Tento lidský produkt byl ochuzen o všechny důležité minerály a zůstal jen zvýšený poměr sodíku, chlor, dodaný jod a aditiva pro bělení a strukturu. Deficit ostatních látek je pro tělo zátěž, protože je musí dodat ze svých zásob.

Proč jste se rozhodli dovézt mořskou vodu i k nám do Čech?

Veronika: Mořskou vodu jsme nejprve představili našemu nejbližšímu okolí. Zaznamenali jsme významné zlepšení obranyschopnosti proti nachlazení, zmizely svalové křeče, došlo k vyrovnání hormonálních hodnot. Výrazný rozdíl pociťují i naši blízcí se žaludečními problémy, trpící únavou nebo problémy s vysokou hmotností. Vynikající byly ale i výsledky při řešení kožních problémů. My sami jsme neměli rýmu snad už 3 roky. Mořskou vodu určitě nepovažujeme za všelék, ale to nejsou ani bio produkty nebo doplňky zdravé výživy. Rozhodně si ale myslíme, že jsou důležitými pomocníky v předcházení potenciálním zdravotním problémům či chronickým onemocněním.

Po těchto zkušenostech jste se tedy rozhodli založit Bohémar?

Ivan: Ano, přesně tak. Věříme, že mořská voda opravdu napomáhá k vyrovnávání vnitřního prostředí, a tím zvyšuje imunitu. Od doby, kdy jsme začali vodu používat a byli jsme z ní nadšeni, dávali jsme jí zkoušet i kamarádům a rodině a to z různých důvodů. Někteří chtěli zvýšit imunitu, jiní měli jiné důvody pro její používání od malých až po ty vážné. Protože se mořská voda zalíbila i jim, napadlo nás ji v České republice zpřístupnit. A tak vznikl Bohémar – Moře do Čech.

Jak se firmě Bohémar v České republice daří?

Veronika: Používání mořské vody je zatím v České republice považováno za něco nepředstavitelného, jsme teprve na začátku cesty. Naproti tomu ve Španělsku se podle našeho výrobce produkce vzhledem k poptávce i vlivem současné situace okolo koronaviru ztrojnásobila. Když vidíme, jak to vypadá v jiných zemích, máme naději, že blahodárné účinky mořské vody brzy uvidí i Češi a začnou ji používat. Zatím trošku bojujeme s tím, že lidé znají jen vodu do nosu či drahé ampule s lékáren.