Možná jste také třeba v poslední době potkali na ulici člověka, u kterého jste si řekli, že se buď musel vrátit z pořádně exotické dovolené, anebo to dost přehnal v solárku. Někteří lidé si v opalování vyloženě libují. Vše by ale mělo mít své hranice. Že se dá závislost vytvořit opravdu na čemkoli, dokazuje psychická porucha zvaná tanorexie. Tento pojem popisuje právě závislost na opálené kůži.
Tito lidé trpí velmi nepříjemnými pocity, které je vedou k tomu, aby trávili hodiny na slunci nebo v soláriu. A stále nejsou s barvou své kůže spokojeni. Pořád si připadají bledí, nevýrazní a jejich barva kůže se jim ani trochu nelíbí. To jsou známky psychické poruchy tanorexie, která postihuje především mladé ženy. Podle amerického průzkumu jí trpí 12 procent návštěvníků solárií. Jakmile totiž jednou podlehnete kouzlu tmavé kůže, chcete ji mít pořád. A to i přesto, že vám kvůli tomu mohou hrozit zdravotní rizika.
Tanorexie a co to vlastně je
Tušíte, jak vznikl název této poruchy? Pokud ovládáte angličtinu, je vám to jasné. Název vznikl ze spojení anglických slov tanning (opalování) a anorexia (mentální anorexie neboli nechutenství). Jde totiž o srovnatelnou psychickou poruchu, a navíc jsou často obě nemoci v kombinaci. Nemocní si vůbec neuvědomují, že jsou na opalování závislí a zároveň nevnímají rizika spojená s nadměrným opalováním. Mají jednoduše dojem, že stále nejsou dostatečně opáleni – podobně jako jsou anorektičky přesvědčené o své nadváze, i když váží sotva 40 kilogramů i s postelí.
Je asi docela logické, že této poruše nejčastěji podléhají lidé, kteří se živí svým vzhledem – tedy modelky a modelové, herci a herečky nebo i kulturisté. Ne zřídkakdy se ale může týkat i dívek, které prostě jen touží vypadat dobře a vyrovnat se svým idolům z módních magazínů.
Jak poznat, že jde o tanorexii
Tanorexie se projevuje jako jakákoli jiná závislost. Tanorektikům se stupňuje potřeba dostatečné doby na slunci nebo v soláriu. Jsou frustrováni z barvy své kůže. Především často hovoří o tom, jak jsou bledí, i když vy sami vidíte, že jejich kůže je daleko tmavší než ta vaše. Takoví lidé si stěží dokáží představit, že by vynechali slunění v soláriu. Pokud jim není umožněno zajít na své pravidelné ošetření, jsou nervózní, a mohou dokonce odmítat vycházet ven. Ničí je pocit, že jejich kůže bledne a připadají si oškliví. Tuto svou posedlost si samozřejmě nedají vymluvit.
Jak je možné, že tato závislost vzniká? Podle vědců je to jednoduché. Vystavování organismu ultrafialovým paprskům zvyšuje až o 50 procent tvorbu beta-endorfinu, což je psychotropní látka stejné povahy jako morfin nebo heroin.
Nebezpečí
Je jasné, že tato závislost představuje řadu rizik. Nejde jen o to, že člověk je doslova posedlý vlastním vzhledem a prakticky neustále jej má potřebu vylepšovat, následky mohou být i zcela fyzické. Paprsky slunce i záření v soláriích je totiž pro kůži ve velkém množství škodlivé. Podle odborníků je proto třeba šířit osvětu o škodlivosti UVA a UVB záření. To ničí pokožku, která ztrácí elasticitu a pružnost a je vysušená. Ultrafialové záření se podílí i na vzniku oxidačního stresu, přičemž se zvyšuje tvorba volných radikálů. Ty poté ohrožují celkové zdraví člověka, způsobují osteoporózu a mohou vést i ke vzniku rakoviny. Neméně závažné riziko je také riziko onemocnění Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou.
Nadměrné slunění nejen že prokazatelně způsobuje stárnutí kůže, ale především značně zvyšuje riziko vzniku rakoviny, a to až o 75 procent! Dokážete si tedy asi dobře přestavit, jak velkému riziku se vystavují právě tanorektici. Není náhodou, že v poslední době roste počet zejména mladých žen, kterým byla rakovina kůže diagnostikována.
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku a na celém webu Vitalitis.cz psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
