První roky dítěte jsou z vývojového hlediska považovány za zásadní. A nejde jen o rozvoj jeho duševních schopností, ale neméně důležité je, jakým způsobem se vyvíjí po fyzické stránce, jak jí, jak spí a jak roste. Zatímco dříve se nad různými možnostmi tolik nepřemýšlelo a všechny maminky postupovaly prakticky stejně dle tabulek, dnes už je situace hodně jiná a mnoho žen věří, že děti potřebují daleko individualističtější přístup.
I proto se v posledních letech stále častěji objevují různě alternativní přístupy k péči o děti, které se s větším či menším úspěchem střetávají s radami pediatrů nebo obecnými doporučeními. Mezi ně patří i metoda BLW. Zatímco většina rodičů volí po plném kojení cestu příkrmů, které se dítěti podávají lžičkou, dnes se najde i řada maminek, které věří, že potomci si zaslouží větší volnost ve výběru jídla i způsobu stolování.
Praktikují metodu BLW, která ale mnoho žen odrazuje především svou praktickou stránkou – po takovém jezení vás totiž čeká docela hodně úklidu. Vyplatí se tuto metodu aplikovat a jak se k ní staví odborníci?
Jak to funguje?
Vlastně to není žádná věda. Představte si dítě, které má před sebou svůj vlastní talířek a v něm kousky potravin. Chybí však lžička a dítě si dle své libosti ručičkama jídlo bere a s větším či menším úspěchem si jej cpe do pusy (ale také možná do nosu, uší, vlasů nebo jej hází na zem). Pro mnoho matek je to noční můra, ale jiné věří, že takto si dítě tvoří zdravý vztah k jídlu a rychleji se rozvíjí i jeho jemná motorika.
BLW znamená baby-led weaning a do češtiny se nejčastěji překládá jako odstavení vedené dítětem. Znamená to tedy, že v čase, kdy je dobré začít z tuhou stravou, se dítě nechává, aby si jídlo podávalo samo a určovalo si tak množství i tempo jídla.
Volnost pro dítě
V podstatě platí, že tato metoda dává dítěti v jídle daleko větší svobodu. Rodič mu předvybere věku odpovídající potraviny jako je například zelenina, kaše nebo maso. Tyto potraviny následně uvaří, ale nemixuje, jak je tomu běžně zvykem. Pouze jídlo nakrájí na menší kousky, aby se s nimi dítěti dobře manipulovalo a nebylo pro něj nebezpečné. Malý strávník už si pak sám vybere, na co má chuť. Postupem času je pak možné do procesu zapojovat i lžičku a příbor, se kterými se tak dítě učí velmi rychle manipulovat.
Kdy začít?
Věk, kdy s tímto stravováním začít, je velmi individuální. Obecně však platí, že by se nemělo začínat dříve než dítě dokončí prvních šest měsíců života. Dítě by například mělo zcela kontrolovat pohyby hlavičkou, sedět s oporou v židličce a být schopno uchopit potraviny mezi ukazováček a palec a vložit si je do úst. Pokud ale vaše dítě samo nesedí, není vhodné tuto metodu začínat. Klidně ještě nějaký ten měsíc počkejte, dokud na samostatné stravování nebude vaše dítě připraveno.
Hodí se pro všechny?
Lékaři se k této metodě většinou stavějí poměrně otevřeně, ale upozorňují, že nebývá vhodná pro předčasně narozené děti nebo ty, které trpí opožděným psychomotorickým vývojem nebo s nervosvalovým onemocněním. Tento způsob stravování navíc nemusí vyhovovat ani každému dospělému. Je třeba si uvědomit, že takové jezení způsobuje typicky velký nepořádek, jídlo trvá o dost déle a maminka většinou nemá dobrý přehled o tom, kolik přesně toho dítě sní.
Kdokoliv, kdo tuto metodu chce vyzkoušet, by stále měl pamatovat na to, aby pečlivě kontrolovat, zda dítě prospívá a roste tak, jak by mělo. Zpočátku totiž nelze čekat, že se malý strávník tímto způsobem skutečně plnohodnotně nají. Určitě je tedy vhodné stále kojit a s novou metodou začínat postupně spíše jako způsob poznávání nových chutí než zcela svébytné stravování. Základ příjmu by stále mělo tvořit mléko, ze kterého dítě získává důležité živiny.
Jaké jsou výhody?
Podporovatelé tohoto způsobu stravování u dětí věří, že děti si tak vytvářejí zdravý vztah k jídlu, naučí se rychleji žvýkat a lépe se učí koordinovat své pohyby. Mimo to se naučí jíst bez nucení a budují si lepší sebedůvěru i samostatnost. Výhoda by měla spočívat i v tom, že dítě takto není zbytečně překrmováno, což může být velmi důležité jako prevence obezity.
Negativa také existují
Nic není jen růžové. Je třeba počítat i s tím, že tato metoda může mít i negativní stránky. Typické je především to, že takové stravování trvá často o dost déle a také je velmi obtížné stravovat se jinde než doma. Na návštěvě nebo v restauraci asi jen stěží můžete dítěti dovolit, aby kolem sebe rozhazovalo vařenou mrkev. Řada rodičů má také obavy z udušení. Rodiče proto musejí dbát na to, aby dítě vždy sedělo ve vzpřímené poloze, a mohl tak případně zafungovat vypuzovací reflex.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku a na celém webu Vitalitis.cz psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
Jo, jo. V tomto věku dítě určitě ví, co je pro ně nejlepší (a určitě nejzdravější). A proto nebude chtít sladké a vrhne pouze na zeleninu. Stejně „inteligentní“, jako myšlenka volné výuky učiva doma – dítě si samo řekne, co se chce učit, aby mělo „zdravý“ rozumový vývoj. PROBOHA, už jste někdy viděli dítě, které řeklo – teď se chci učit násobku, vyjmenovaná slova nebo hrát na housle?!
Všem, kteří tyto „volné“ myšlenky preferují, doporučuji nalézt odborné studie o globálním snižování intelektu nastupujících generací a jejich důvody. Velmi zajímavé čtení.
Rozhodně bych tento způsob stravování nepraktikovala. Moje děti byly vedeny tak, že ve dvou letech jedly příborem a po dostatečném vypodložení židle bez problémů slušně jedli v restauracích. Se mnou to prý bylo totéž. Stolování je základ pro společenskou výchovu. To se bohužel v mnoha rodinách nepraktikuje a proto Češi způsobem jídla dělají obvykle v cizině ostudu. Podle toho jak člověk jí, se pozná jeho společenská výchova z rodiny. V dospělosti mi jak děti, tak i vnoučata za tuhle výchovu poděkovala.