
Většina lidí si vypadávání vlasů všimne až ve chvíli, kdy začnou na kartáči nacházet skutečně chomáče vlasů. Může to být alarmující – a někdy i emocionálně velmi náročné a nepříjemné. Tento stav může být způsoben nemocí, která se nazývá alopecie a je mnohem častější a složitější, než si mnozí myslí.
Alopecie není jedna nemoc. Je to široký lékařský termín, který jednoduše znamená „vypadávání vlasů“. Může k němu docházet postupně nebo náhle, může postihovat pouze pokožku hlavy nebo celé tělo a může být dočasné nebo trvalé. Zatímco někteří lidé ztrácejí vlasy kvůli genetice, jiní čelí vypadávání vlasů v důsledku autoimunitních poruch, stresu, nebo dokonce účesů, alopecie je jednoduše onemocnění, se kterým se můžete potkat i vy. Pochopení toho, s jakým druhem alopecie se potýkáte, je prvním krokem k tomu, abyste zjistili, jak ji léčit nebo zvládat.
Pojďme si to všechno rozebrat – od příčin a diagnostiky po prevenci a léčbu – srozumitelným jazykem, bez přehánění a falešných slibů.
Co přesně je alopecie?
Alopecie označuje částečnou nebo úplnou ztrátu vlasů nebo chlupů na oblastech těla, kde vlasy či chlupy normálně rostou. Nejviditelnější forma se vyskytuje na pokožce hlavy, ale může postihnout i obočí, řasy, vousy, a dokonce i ochlupení na těle. Může se projevovat v malých ložiscích, po celém těle nebo jako postupné řídnutí vlasů.
Existuje několik typů alopecie, z nichž každý má odlišné příčiny a průběh:
- Androgenetická alopecie, běžně známá jako mužská plešatost, je nejčastější formou a je způsobena genetickými faktory a hormony.
- Alopecie areata je autoimunitní onemocnění, při kterém tělo napadá vlastní vlasové folikuly, což vede ke kulatým ložiskům vypadávání vlasů.
- Telogenní efluvium je stresem způsobené vypadávání vlasů, které se obvykle objevuje po významné životní události, nemoci nebo hormonální změně.
- Trakční alopecie je způsobena účesy, které tahají za vlasové kořínky – například těsné culíky, copánky nebo prodloužené vlasy.
- Cicatricialní alopecie je méně častý, ale závažnější typ, při kterém zánět ničí vlasové folikuly a nahrazuje je jizevnatou tkání, což vede k trvalému vypadávání vlasů.
Každý typ se chová jinak, reaguje jinak na léčbu a vyžaduje jiný přístup. Proto je před zahájením jakékoli léčby nebo používáním jakéhokoli produktu nezbytná správná diagnóza.
Co způsobuje alopecii?
Vypadávání vlasů může být výsledkem jediného spouštěče nebo kombinace několika faktorů. Genetika je významným faktorem, zejména u androgenetické alopecie, která se může objevit již v dospívání nebo ve dvacátých letech. Pokud jeden nebo oba vaši rodiče trpěli řídnutím vlasů nebo plešatostí, vaše šance se výrazně zvyšují.
Vypadávání vlasů však není vždy dědičné. Hormonální změny – během těhotenství, menopauzy nebo v důsledku poruch štítné žlázy – mohou ovlivnit cyklus růstu vlasů. Zejména u žen jsou hormonální výkyvy hlavní příčinou difúzního řídnutí vlasů, které je často zaměňováno za normální stárnutí.
Autoimunitní poruchy jsou také významným faktorem. U alopecie areata imunitní systém omylem identifikuje vlasové folikuly jako hrozbu a napadá je, což způsobuje náhlé, nepravidelné vypadávání vlasů, které se může nepředvídatelně rozšiřovat nebo ustupovat.
Stres, jak emocionální, tak fyzický, hraje větší roli, než si mnoho lidí uvědomuje. Po traumatické události – jako je operace, nemoc nebo dokonce extrémní dieta – mohou vlasy předčasně vstoupit do fáze vypadávání, což vede k znatelnému řídnutí o několik měsíců později. Tato forma, telogenní efluvium, je často dočasná, ale může se stát chronickou, pokud stres přetrvává.
Nedostatek živin, zejména železa, vitamínu D, bílkovin a zinku, také narušuje zdravý růst vlasů. A konečně, vnější faktory, jako jsou agresivní chemické ošetření, tepelné úpravy nebo nošení těsných účesů, mohou vlasové folikuly časem fyzicky poškodit.
Jak se diagnostikuje alopecie?
Pokud ztrácíte více vlasů než obvykle, je nejlepší se nesnažit o vlastní diagnostiku na základě obrázků z Googlu nebo informací z diskuzních fór. Správným prvním krokem je návštěva dermatologa nebo trichologa.
Klinická diagnóza obvykle začíná podrobnou anamnézou – kdy vypadávání vlasů začalo, jak rychle postupuje, zda je plošné nebo difúzní, a jakékoli relevantní životní události nebo zdravotní problémy. Lékař pečlivě vyšetří pokožku hlavy a zkontroluje vzorce vypadávání, zarudnutí, šupinatění nebo známky zánětu.
V některých případech může být proveden test tahem, aby se zjistilo, jak snadno vlasy vypadávají. Trichoskopie neboli mikroskopické vyšetření pokožky hlavy, může poskytnout jasnější pohled na zdraví vlasových folikulů. Často se provádějí krevní testy, aby se zkontrolovaly problémy se štítnou žlázou, hladiny hormonů, nedostatek železa nebo autoimunitní markery. Pokud diagnóza zůstává nejasná, může být provedena biopsie pokožky hlavy, při které se odebere malý vzorek kůže pro laboratorní analýzu.
Lze alopecii předcházet?
Odpověď závisí na typu. Některým formám vypadávání vlasů lze předcházet, jiným nikoli. Genetickým stavům, jako je androgenetická alopecie, nelze zcela zabránit, ale včasný zásah může proces zpomalit.
Prevence vypadávání vlasů začíná péčí o celkové zdraví. Strava bohatá na vitamíny, bílkoviny a minerály podporuje silnější růst vlasů. Zvládání stresu – prostřednictvím cvičení, terapie nebo mindfulness – může zabránit vypadávání vlasů souvisejícímu se stresem. Velmi důležité je také šetrné zacházení s vlasy: vyhněte se příliš častému mytí, agresivnímu česání, častému odbarvování a neustálému tvarování vlasů teplem.
V případě trakční alopecie může mít velký vliv pouhé uvolnění pokožky hlavy a vyhýbání se těsným účesům. U lidí zotavujících se z nemoci nebo porodu může trpělivost a výživa těla pomoci vlasům se přirozeně zotavit.
Jaké jsou možnosti léčby?
Ne všechny případy vypadávání vlasů jsou reverzibilní, ale mnoho z nich je léčitelných. Správné řešení závisí na příčině vypadávání vlasů, délce trvání tohoto jevu a vašem celkovém zdravotním stavu.
První volbou je často lokální léčba formou vhodně zvolených léčebných přípravků.
U autoimunitních forem, jako je alopecia areata, mohou kortikosteroidové krémy nebo injekce zklidnit zánět a podnítit opětovný růst v postižených oblastech. V odolnějších případech může lokální imunoterapie, která spočívá v aplikaci chemického dráždivého prostředku k „odvedení pozornosti“ imunitního systému, pomoci stimulovat opětovný růst vlasů.
Další možností jsou perorální léky, případně transplantace vlasů, která nabízí trvalé řešení pro lokalizované, nevratné vypadávání vlasů. Spočívá v přesunu vlasových folikulů z hustších oblastí pokožky hlavy do plešatých míst. Ačkoli je tato metoda drahá, moderní techniky vypadají přirozeně a jsou stále populárnější.
Život s vypadáváním vlasů
Vlasy jsou úzce spjaty s tím, jak vnímáme sami sebe. Jejich ztráta může být vnímána jako ztráta části identity. Proto je emocionální a psychologická podpora stejně důležitá jako léčba.
Je důležité mluvit o tom, jak vás vypadávání vlasů ovlivňuje. Terapeuti, podpůrné skupiny nebo dokonce komunity na sociálních sítích vám mohou poskytnout povzbuzení, kontakt s ostatními a strategie, jak se s tím vyrovnat. Neexistuje jediný správný způsob, jak se vypořádat s alopecií. Důležité je najít správnou rovnováhu mezi léčbou, přijetím a emocionální pohodou.
Alopecie není jen o vlasech – je o zdraví, identitě a sebevědomí. I když ji nelze vždy předejít, pochopení příčin a hledání správné diagnózy otevírá dveře k účinné léčbě.
Klíčem je jednat včas. Nečekejte, až vám vlasy úplně vypadají, než to začnete brát vážně. Se správnými informacemi a podporou můžete převzít kontrolu – ať už to znamená opětovný růst vlasů, zpomalení jejich vypadávání nebo nalezení nových způsobů, jak se znovu cítit sami sebou.
ZDROJ: https://www.healthline.com/health/alopecia-types
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: ClickerHappy: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/denni-svetlo-holka-lidsky-mlady-1171655/
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku a na celém webu Vitalitis.cz psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.