Současná situace představuje pro naši psychiku extrémní zátěž. Řada lidí prožívá stres a obavy jako málokdy předtím a nevědí, co bude dál. Je to přirozené, ale zároveň velmi nebezpečné. Právě dlouhodobé vystavování se stresu totiž může vést ke spuštění řady psychických chorob. Mezi ně patří i obsedantně kompulzivní porucha, která u nás patří vůbec k nejčastějším psychickým onemocněním. A její výskyt lze přímo spojit s mírou stresu, tlaku a vyčerpání, které zažíváme v našich běžných životech.
Nenápadný společník
Problém je, že řada lidí ani netuší, že ji mají. Zpočátku se totiž projevuje jen velmi nenápadně. Pokud se ale neřeší a neléčí, může dojít ke gradaci a daleko vážnějším problémům. Mezi prvotní příznaky lze zařadit vtíravé myšlenky, které nám nedají spát. Mohou to být myšlenky typu „Zamkl jsem byt?“, „Vypnula jsem žehličku?“, ale také drobné věci, kterými vás jiní lidé dokáží vytáčet k nepříčetnosti. Může jít o tak nevinné věci jako třeba to, že někdo hlasitě kouše nebo často opakuje nějaké slovo.
Nervozita z těchto situací se ve vás stupňuje natolik, že může vést k výbuchům vzteku, k agresi nebo depresivním projevům, které nedokážete kontrolovat. Obsedantně-kompulzivní porucha trápí až 3 % populace. Většina diagnostikovaných je přitom v relativně mladém věku, tedy mezi 25 až 30 lety. I z toho plynou obavy psychologů, že porucha je často aktivována právě rychlým životním stylem s přemírou stresu, obavami a tlakem na neustálý výkon.
Neklid a posedlost
Počáteční mírné projevy se většinou postupně zhoršují, a tím pacientům stále více komplikují život. Stoupají nepříjemné pocity, jako je třeba strach, znechucení, pochyby a podobně. Diagnostikovaní jsou nuceni často opakovat nejrůznější činnosti, které jim zabírají stále více času. Musí se například klidně i několikrát vracet domů jen proto, aby se ujistili, že sporák není zapnutý. Takový stav už je zcela nevyhnutelně případem pro odborníka, jelikož i sebevíce opatrný člověk by měl být schopen tyto iracionální obavy sám odbourat.
Kromě výše zmíněných příznaků není netypická ani posedlost detaily. Může se například jednat o posedlost čistotou nebo přehnaný perfekcionalismu, kdy pacient trpí nutkáním mít všechno naprosto perfektní a do posledního puntíku dokonalé. Asi si sami dokážete představit, jak takové chování komplikuje život postiženému i celému jeho okolí.
Léčba existuje
Dobrou zprávou nicméně je, že dnes již na toto onemocnění existuje léčba. Pokud tedy máte vy nebo někdo z vašeho okolí příznaky, rozhodně je na místě začít problém co nejdříve řešit. Dnes už jsou známa antidepresiva, která jsou účinná asi u 60–70 % nemocných. Musí se užívat dlouhodobě, ale rizika podávání jsou velmi nízká. Mimo to se využívají i jiné metody terapie, při kterých se pacient postupně zbavuje svých špatných návyků – tyto výsledky pak bývají trvalé a lze říci, že pacient je vyléčený.
Stres hraje velkou roli
Proč tato porucha vůbec vzniká? Příčin je mnoho a žádná z nich není stoprocentně dominantní. Zdá se, že svou roli hraje dědičnost a samozřejmě i způsob výchovy a zážitky z dětství. Například lze vypozorovat, že pokud byl na děti kladen velký tlak ohledně úklidu a pořádku, mívají k tomuto chování sklony i v dospělosti, kde se však mohou transformovat až do poruchy. V posledních letech ale stále více vědců klade důraz na vliv stresu a nesmírně rychlého životního tempa. Tento životní styl totiž psychiku velmi vyčerpává a mozek se snaží najít opěrné body často na nesprávných místech. Může se pak zcela nevhodně upínat například k pořádku, čistotě nebo nutnosti dělat vše určitým způsobem.
Kdy vyhledat pomoc?
V neposlední řadě je třeba poznamenat, že ne každá drobná obsese je příznakem takto vážné choroby. Máte-li slabost pro pořádek, nemusíte být nutně nemocní. Jde spíše o míru toho, jak vám na dané věci záleží a jak se zvládáte vypořádat se situací, kdy to není tak, jak si představujete. Pokud ve vás takový stav vyvolává úzkost, strach, hněv, agresi nebo jiné podobně silné emoce, je nutné se zamyslet nad tím, jestli i vy nemůžete mít nakročeno k poruše.
Pokud si všímáte podobného chování u lidí ve svém okolí, nebuďte k tomu lhostejní a snažte se pomoci. Neobviňujte svého příbuzného. Jedná se o nemoc, za kterou nemůže a kterou neumí sám potlačit. Podpořte jej raději ve vyhledání pravidelné léčbu u psychiatra nebo jiné profesionální pomoci. Snažte se nenechat se zatáhnout do jeho rituálů a nezapomeňte hlasitě oceňovat každý pokrok. Čím dříve léčba započne, tím rychleji budou patrné výsledky.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku a na celém webu Vitalitis.cz psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
