V poslední době často slýcháme, že bychom měli mít rituály, které každý den dodržujeme. Pomáhají nám prý najít klid a stabilitu v našich uspěchaných životech. Ano, je pravda, že rituály mají v naší kultuře velké opodstatnění, a právě ony nám mohou pomáhat dobře si organizovat čas a lépe zvládat krizové situace.
Určitě je skvělé, pokud si každé ráno najdete čas na protažení těla nebo víte, že si po obědě vždy dopřejete ještě deset minut navíc, kdy si vychutnáte svou oblíbenou kávu a přečtete si nejnovější zprávy. Bohužel i rituály se mohou stát posedlostí, která vám dokáže proměnit život v peklo.
Potíže začínají již v dětství
Prvním varováním může být u dětí přehnaná starost o pořádek a pečlivost. Tyto obecně pozitivně vnímané vlastnosti mohou být až nápadně přehnané, a to by mohl být první moment, kdy rodič zpozorní. Stůl musí být vždy pečlivě srovnaný, tužka musí ležet vždy na stejném místě, boty musí být perfektně srovnané… Tyto zdánlivé drobnosti mohou naznačovat, že něco není úplně v pořádku. Určit přesný moment, kdy chování již vybočuje z normálu, ale může být velmi obtížné.
Problémy se často vystupňují ve chvíli, kdy dojde k nějaké krizové situaci. U dětí to může být například přechod do školy, nový kolektiv, rozvod rodičů, narození sourozence apod.
Velice často se potřeba rituálů a naprosté pravidelnosti ve všem demonstruje ve vztahu ke zdraví. Takový člověk si pak má potřebu mýt ruce každých deset minut, obává se, že by mohl unikat plyn, neustále kontroluje, zda někde nehoří svíčka, nebo nezůstala zapnutá žehlička. Běžně se však jedná i o rituály spojené s pověrami – například odmítání jakékoliv spojitosti s číslem 13, strach, že na ulici stoupne na spáru mezi dlaždicemi apod.
Posedlost, která ničí život
Takoví lidé většinou dřív nebo později skončí v ordinaci psychologa a diagnóza často nese jméno obsedantně kompulzivní porucha. Tou oficiálně trpí přibližně tři procenta lidí, ale podle odborníků bude číslo v reálu daleko vyšší, protože jen část nemocných se skutečně odhodlá navštívit se svými problémy odborníka. Ne vždy totiž příznaky musí být tak nápadné, a tak řada nemocných o svém postižení vůbec netuší a s pocity strachu a nejistoty bojují dennodenně sami.
Až u poloviny nemocných je porucha spojená častým mytím a drhnutím rukou a strachem na cokoli „špinavého“ sáhnout. Velmi typické však bývají i zcela osobní rituály, kdy si člověk vsugeruje představu, že pokud neudělá určitou věc třikrát po sobě, zapříčiní nějakou katastrofu. To, co se zpočátku může jevit jako roztomilý zlozvyk, může snadno přerůst v problémy obludných rozměrů.
Příčina neznámá
Zajímavé je, že odborníci se prozatím nedokážou shodnout na tom, proč porucha vzniká a jaké jsou její příčiny. Nezřídka se ale dá porucha spojit s nějakou událostí, která se nemocným stala už v dětství.
Pokud máte pocit, že ve vašem okolí někdo takový je, neztrácejte čas vysvětlování, že je jeho chování proti zdravému rozumu. Postižený člověk si většinou nelogičnost svého počínání uvědomuje, ale jednoduše nedokáže svou vůlí ovládnout chování, které mu způsobuje potíže. Je potřeba vždy vyhledat odbornou pomoc a svěřit se do rukou zkušeného terapeuta.
Vtíravé myšlenky a nutkavé činy bývají velmi naléhavé a neodbytné. Nemocného tedy zcela zásadně okrádají o čas a schopnost se soustředit. To může být logicky velká komplikace například v zaměstnání. Příznaky navíc většinou nabývají na intenzitě v období zvýšeného stresu a postupem času se zhoršují. Pokud není nemoc léčena, pacientovo společenské uplatnění se neustále zhoršuje, až jej nemoc nakonec zcela vyřadí z běžného života.
Terapie se těší dobrým výsledkům
Léčba nejčastěji probíhá ve formě kognitivně behaviorální terapie. Pacient se postupně učí, jak rituály ovládat, zastavovat je a žít bez nich. Naučí se také rozpoznat, co je obsedantní myšlenka a co je obyčejná normální myšlenka, kterou může mít každý. Jako podpůrný prostředek se často využívá také psychofarmakologická léčba, která je už v rukou psychiatra. Ta slouží právě k utlumení všeobecné tísně, kterou pacient běžně pociťuje a která jej nutí jednat nelogicky.
Není obava jako obava
Mám klíče? Zamknul jsem? Vypnul jsem žehličku? Tyto otázky jistě čas od času napadnou každého z nás. Pokud se to ale děje opakovaně a vyvolává to ve vás pocity tísně a strachu, možná už nejde o běžné obavy. Hranice mezi normálností a poruchou je velmi vágní a někdy může být obtížné nemoc odhalit. Lepší ale zasáhnout včas, než vás přivede do svízelné situace.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Prohlašujeme, že autoři ani provozovatel webu nepřebírají zodpovědnost za případné újmy způsobené využíváním léčebných metod v tomto článku. Ačkoliv jsou recepty, rady nebo léčebné metody v tomto článku a na celém webu Vitalitis.cz psány s nejlepším svědomím autora textu, jejich použití je na vlastní nebezpečí a mělo by probíhat výhradně po konzultaci s vaším lékařem.
